Chtěl bych mít svůj byznys, ale bojím se

25July

Kdo by nechtěl mít něco svého? Práce na volné noze nebo ve vlastní firmě je náročná, ale pro spoustu lidí je to sen. Někdy trochu strašidelný sen.

Oslovil mě například jeden mladý profesionál, říkejme mu Igor. Pracoval v jedné firmě a chtěl si založit vlastní praxi. Má rád svojí práci, ale nelíbilo se mu, jak to měli v kanceláři zorganizované, necítil dost uznání a měl pocit, že by mu ve vlastní kanceláři bylo líp. Jenže živí dvě malé děti, manželku na mateřské a mají hypotéku.

A tak mě oslovil, jestli mu s tím můžu nějak pomoct. Když jsem se ho ptala, co ho drží zpátky, mluvil o strachu. O strachu, že se neuživí, že nebude mít dost zakázek. Že si nebude umět zorganizovat vlastní práci. Taky se bál, že na něj zanevřou současní zaměstnavatelé, že se urazí. Bál se, jestli to bude takové zlepšení, jaké od toho očekával. Když jsem se ho ptala, co ho táhne k tomu, mít svou praxi, mluvil o touze po svobodě, být svým vlastním pánem, odpovídat jen sám sobě a klientům za kvalitu svojí práce a sám taky za ni sklízet uznání.

Bát se je normální

Když se pouštíme do něčeho nového, strach je obvyklý průvodní jev. Je rozumné dívat se na to, co se může pokazit, kde plán může selhat. Bezstarostný a optimistický pohled „všechno bude dobré“ je výhodný pro každodenní život, ale když se chystáme udělat velkou životní změnu, může mít katastrofální následky.

Na druhou stranu nás může strach paralyzovat tak, že nejsme ochotní na sebe vzít ani přijatelné riziko. A tak jsem s Igorem udělala jedno cvičení a doufala jsem, že mu to přinese nějaký nový pohled na věc.

Nakreslila jsem na flipchart tabulku s následujícími otázkami:

Čeho se bojím?

Jak tomu můžu předejít?

Co budu dělat, kdyby to nastalo?

Do tabulky jsme nejdřív zapsali všechno, čeho se Igor bál. Některé věci byly opodstatněné, jiné méně, ale napsali jsme je tam všechny. Vytvořili jsme nejhorší možný scénář.

• Neuživím se
• Nebudu mít dost zakázek
• Přijdu o dům
• Zadlužím se
• Nebudu si umět zorganizovat svojí práci
• Budu trávit moc času na Facebooku
• Budu v kanceláři sám a nebude mi to vyhovovat
• Zanevře na mě můj současný zaměstnavatel
• Žena bude mít příliš vysoké očekávání a bude se zlobit, když to nepůjde
• Budu pracovat příliš dlouho do noci
• …
• …

Bylo zajímavé, jak se strachy postupně vynořovaly, a bylo vidět, že je Igor rád, že o tom může mluvit. Potom jsme rozebírali, jak může předpokládaným problémům předejít. Mluvil o tom, že aby se uživil, bude muset navázat spolupráci s některými konkrétními lidmi, kteří mu budou přinášet zakázky. Chtěl taky nabídnout spolupráci svému současnému zaměstnavateli. Založí si webové stránky a bude si dělat různými způsoby reklamu. Vymyslel podrobný scénář, jak zajistit, aby měl dostatek zakázek.

Stejně tak jsme se bavili o jeho strachu, že se rozejde ve zlém se svým současným chlebodárcem, a to nechtěl z hlediska lidského ani obchodního. Přemýšlel, jak by mohl svůj plán oznámit, aby to prošlo s co nejmenšími negativními emocemi. Rozhodl se zaměstnavateli poděkovat, ocenit, co všechno u něj dobře funguje, ujistit ho, že by se rád rozešel v dobrém a podobně.

Když jsme rozebrali všechno, co se může pokazit, ještě bylo třeba se bavit o tom, co kdyby ta situace skutečně nastala.

Igor mluvil o tom, že má nějaké finanční zálohy, které mu umožní nějakou dobu na rozjezd, kdyby bylo zakázek skutečně málo. Přemýšlel o tom, že by v nejhorším případě mohl jít na rodičovskou dovolenou a starat se o děti, a žena by se vrátila do své práce a dokázala by je finančně zajistit. Případně by se mohl obrátit o pomoc na svou rodinu. Navíc by si vždycky našel práci v další právnické kanceláři a jednoduše by mohl zavřít krám a nic tak hrozného by se nestalo. A tak dále a tak podobně.

Pojmenovat to nahlas

Tímhle cvičením jsme strávili celé jedno sezení. Jak vidíte, není to žádná atomová fyzika, nic převratného. Když chceme v životě změnu, často stačí docela málo, abychom se do ní mohli pustit. To, že si Igor na koučování nahlas pojmenoval své strachy, bylo pro něj osvobozující. Když jsme se bavili, jak problémům předejít, zjistil, že má mnoho možností. A uvědomil si, že kdyby na ně skutečně došlo, situaci dokáže vždycky nějak reálně vyřešit.

Dlouho jsem potom o Igorovi neslyšela a ze zvědavosti jsem mu napsala, jak se mu daří. Zcela samozřejmě mi napsal, že má dávno vlastní praxi a že se mu vede moc dobře, vlastně líp, než očekával. Potom jsme se viděli ještě jednou a mluvili jsme spolu o sebeřízení, organizaci vlastního času a podobně, ale už to bylo jen takové dolaďování.

Nesnažím se říct, že udělat si vlastní byznys je snadné a že úspěch je zaručen. Igor pracuje v úzkém oboru, kde má malou konkurenci a velký trh. Přechod na vlastní nohu může být mnohem delší, náročnější, velice pracný a samotná práce na sebe má mnoho úskalí. Nicméně pokud máte nějaký svůj sen, ke kterému se jen těžko rozhoupáváte, zkuste si udělat stejné cvičení jako Igor. Vypište si odpovědi na otázky: Čeho se bojím? Jak tomu můžu předejít? Co udělám, kdyby k tomu došlo? Dejte tomu dost času, ptejte se sami sebe „co ještě?“. Uvidíte, třeba dostanete větší odvahu se do toho pustit. Dejte vědět, jestli jste to udělali a co vám to přineslo.

Obrázek: hobvias sudoneighm, ponder. Pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 2.0 Generic (CC BY-SA 2.0) https://creativecommons.org/licenses/by-sa/2.0/legalcode

Category:  – Blog, Dosahování cílů, Sebekoučování