Katka na gauči

Sebekoučování’

Chtěl bych mít svůj byznys, ale bojím se

25červenec

Obrázek k článku: Chtěl bych mít svůj byznys, ale bojím se

Kdo by nechtěl mít něco svého? Práce na volné noze nebo ve vlastní firmě je náročná, ale pro spoustu lidí je to sen. Někdy trochu strašidelný sen.

Share

Diagnóza: chronická nespokojenost

27březen

Obrázek k článku: Diagnóza: chronická nespokojenost

Vaše mysl vám provádí kousky! Máte se materiálně tak dobře, jak se celé lidstvo po svou historii nemělo. Máte právo na bezplatnou lékařskou péči, vaše děti na bezplatné vzdělání. Žijete dokonce v jedné z nejbezpečnějších zemí světa. Ekonomicky se naší zemi daří a pravděpodobně i vám, kdo si čtete tenhle článek. Jste zdravější, budete pravděpodobně žít déle a jste bohatší než vaši rodiče. Máte větší možnosti, procestovali jste víc zemí, přečetli víc knih, máte víc zážitků, víc podnětů. Docela možná k tomu všemu máte i dobré manželství a spokojené děti. Zcela zjevně víc věcí ve vašem životě funguje než nefunguje, a často dokonce funguje skvěle.

Přes to všechno často přicházíte domů mrzutí, naštvaní na rodinu, na šéfa, na sebe, na celý svět. Všechno je špatně. Nádobí není uklizené, rýže není dost uvařená, v práci se vám dost nedařilo… znáte to? Já jo.

Pozornost věnujeme tomu málu, co nefunguje, nebo funguje hůř než dokonale, a ne tomu všemu, co funguje, ladí a dělá nám dobře.

Je to paradoxní, ale nejspíš přirozené. Částečně za to asi může tzv. „negative bias“, neboli že naše pozornost víc ulpívá na negativních, ohrožujících faktech či zážitcích. Tahle pozornost k hrozbám nejspíš zachraňovala život našim předkům a tak jejich geny mohly přežít a díky tomu jsme tu i my. Jen nám už to v našem denním pohodlném žití moc nepomáhá.

Další příčinu naší chronické mrzutosti a nespokojenosti připisuju stresu. Odhaduju, že zažíváme několikanásobně víc stresu, než zažívali v našem věku naši rodiče nebo prarodiče. 24/7 se koupeme v korozivní lázni stresových hormonů, protože toho děláme moc a máme na to málo času. Stres přeaktivuje mozek i tělo a tahle neustálá aktivace nás vyčerpává a snižuje množství různých dalších mozkových hormonů a přenašečů, které jsou zodpovědné za dobrou náladu.

Pokud se potýkáte s chronickou nespokojeností, může to mít samozřejmě příčiny v tom, že vaše potřeby v některé důležité oblasti nejsou naplněny a pak je potřeba hledat řešení. Ale někdy zažíváte mrzutost a nespokojenost opravdu více méně bez příčiny.

Jednoduchý trik

Proč o tom vlatně píšu? Protože na tenhle stav existuje malý trik, který dokáže podstatně zlepšit náladu. Bude fungovat nejspíš i tehdy, když je vaše nespokojenost opodstatněná. Je to tak jednoduché a málo pracné, že tomu nebudete chtít ani věřit.

Tak tady to je: zkuste si každý večer po dobu jednoho týdne zapsat tři věci, které se v daném dni podařily. Tři úplně malé nebo klidně i velké věci, které byly šťastné, příjemné, potěšily vás. Třeba vás někdo pustil před sebe ve frontě (malá věc) nebo se vaše dcera dostala na střední (velká věc). Po poradě jste si dali s kolegy kafe a byla s nimi legrace (malá věc), dotáhli jste úspěšně důležitý projekt (velká věc). A napište si k tomu i proč se tak stalo. (Třeba ta paní byla laskavá a dcera se dobře naučila na přijímačky.) Zabere to asi tři minuty.

Profesor Martin Seligman, jeden z nejvýznamnějších současných psychologů, ověřil, jak je tato maličkost nesmírně účinná. Funguje to i na zmírnění projevů deprese a působí to dlouhodobě. Když si týden každý večer zapíšete tři šťastné události, ještě měsíc potom se budete cítit lépe. No, vlastně Seligman uvádí, že ještě půl roku poté, ale to už byste mi asi ani nevěřili.

Proč by to mělo fungovat? Jednoduše. Přesun pozornosti. Mozku stačí dát jen málo toho pozitivního, aby vytvořil pocit bezpečí, spojení s ostatními a radosti. Zkuste to a za týden napište, co vám to dalo. Mně to zabírá.

Pokud vás téma víc zajímá, mrkněte na zdroj: Seligman, M. E. P., Steen, T. A., Park, N., & Peterson, C. (2005). Positive psychology progress: Empirical validation of interventions. American Psychologist, 60(5)

Share

Knihy, které mě hodně ovlivnily

21květen

 

 

 

Jeden z mých oblíbených autorů (a nejsem sama) je Tim Gallwey a jeho série Inner Game (v překladu něco jako hry, které hrajeme sami se sebou).

Gallwey ve (velké) zkratce píše, že proto, abychom 1) dělali věci lépe a 2) abychom si je přitom více užívali, musíme se odnaučit hodnotit, zda děláme danou věc dobře nebo špatně. Jde o to vidět své výsledky reálně, jak jsou, a zejména si všímat, jaký náš krok vede k jakému výsledku, aniž bychom mu ale  připsali znaménko plus nebo mínus. Znaménka plus a mínus hladí nebo ničí naše ego – jsou na škále od „jsem skvělý, nejlepší na světě a nikdo na mě nemá“ až po „jsem zcela k ničemu, odpad lidstva“ a to pak ve skutečnosti brání našemu učení a zlepšování se v tom, co děláme.

Share

Jak být sám sobě koučem

21květen

 

 

 

aneb (sebe)koučink není žádná alchymie.

Tento seriál bude o schopnosti sebekoučování. Měl by vám dát několik tipů, na co byste se měli sami sebe ptát, abyste se pohnuli dál.

Share

Témata

Komentáře

Archiv

Menu