Katka na gauči

Neustále jen něco dobíhám

19prosinec

Obrázek k článku

Možná v tenhle předvánoční čas bude patřičné moje následující zamyšlení. Znáte taky ten pocit, kdy pořád sami sebe dobíháte? Ještě než doděláte jednu věc, už myslíte na tu další, která vás čeká. Celý den před sebou valíte celý svůj seznam úkolů, možná svůj celoživotní seznam úkolů. Není divu, že na konci dne odpadáte do postele vyčerpaní a bez valné radosti z toho, co jste za ten den udělali, protože vás straší to všechno, co jste neudělali. Pak nemáte sílu ani si v klidu popovídat s partnerem nebo dětmi.

Bylo to v jednom pěkném podzimním dni asi před pěti lety, kdy jsem se přistihla, že jsem fyzicky jaksi pořád nakloněná dopředu, jako bych pořád byla na cestě vpřed. Nikdy jsem se nezastavila, nikdy jsem si neřekla – tak teď pro tuhle chvíli dobrý. V ten den jsem letěla ze svojí školy pro dítě k domu tchýně, která hlídala, a přede dveřmi jsem se rozbrečela. Prostě jsem už nemohla. Uvědomila jsem si, že takhle už dál nemůžu. Že musím zpomalit. Ne fyzicky, i když to trochu taky. Začala jsem po ulici chodit pomalu. Ale hlavně mentálně.

Od té doby pracuju na tom být tady a teď a dokončit jednu věc, než začnu další. Reálně nedělám nic moc jinak, jen jinak vnímám. Možná si dopřeju malý čas mezi jednotlivými činnostmi na regeneraci. Jo a taky pravidelně medituju :-).

Jestli se chcete dozvědět, jak být víc tady a teď, můžete si přečíst můj článek, který vyšel v časopise Jednatel nakladatelství Forum. Článek je zde: Mindfulness_clanek_Jednatel.

Obrázek Michael Pardo pod https://creativecommons.org/licenses/by/2.0/deed.en
Share


Přidejte svůj komentář




Témata

Komentáře

Archiv

Menu