Někdy je nutné druhému říct, že se mi něco nelíbí, nebo že něco potřebuju. A taky je to pěkně těžké. Když to náš protějšek bude vnímat jako útok na sebe, svůj charakter nebo svoje schopnosti, naštve se, urazí nebo zaútočí zpátky. Jde nějak zvýšit šance, že mě uslyší a že přijme, co se mu/jí snažím říct?
Býváme citlivější k tomu, jak je zacházeno s námi, než k tomu, jak my jednáme s ostatními. Kdyby byla naše komunikace vnímaná jako nenásilná, druhý by se méně často naštval a častěji by nás slyšel. Jak vypadá násilí v komunikaci? Nepředstavujte si hned facky ani nadávky. Stačí nenápadné „už zase (jsi to tady rozbryndal)“, „co to prosímtě vyvádíš“, nebo „nauč se po sobě uklízet“. Co na tom vadí a jak se to dělá bez násilí?
Podívejte se na pár tipů v animovaném videu ze série Koučovna u Katky.
Až se dnes uvidíte s partnerem/dětmi/rodiči, zkuste na to jít jinak.
Tady jsou další dva tipy, které ve videu nejsou:
- „Nachytat“ druhého při tom, co dělá správně nebo podle vašich představ. Třeba „díky, mami, žes mě dneska nechala po příchodu odpočinout,“ nebo „to je prima, že jsi zavřel dveře od záchodu, já se pak líp cítím.“ Je třeba vynechat slova, která znamenají skrytou výtku, třeba „no to je dost, že sis jednou pověsil bundu“.
- Používat „ano, A“ místo „ano, ale“. „Ano, vidím, že jsi uklidila nádobí, děkuju, A JEŠTĚ pár kousků zbylo ve vašem pokoji.“ „Ano, ráda se podívám se na tvůj článek, a taky bych chtěla mít vyluxováno, pomůžeš mi?“
Není to tak snadné, jak to vypadá, ale zato je to hodně účinné.
Proč článek o nenásilné komunikaci? Protože nenásilný způsob komunikace může velmi pomoct našim vztahům a když jsou naše vztahy dobré, my prospíváme, jsme šťastnější i zdravější.
Kdo si chce přečíst více o nenásilné komunikaci, stačí sáhnout po stejnojmenné knize Marshalla Rosenberga, která vyšla česky v Portálu v roce 2016.